Historie

Žvahov 50 (1955-2015)

Hlubočepy, ulice Pod Žvahovem
zdroj paní Marie Dvořáková, občanka Hlubočep

Hlubočepy, Zlíchov
zdroj kavárna Lagarto v Hlubočepech

Hlubočepy
zdroj internet

Historie VUS – TCP

Fotografie z činnosti Tanečního Centra Praha na počátku fungování vzniklé školy.

V lednu 1961, tedy přesně před 40 lety vznikla idea, která po mnoho let nezískala ani přesné pojmenování, sídlo, zřizovatele, ani jiné pevné zázemí. Mladí čeští tanečníci (převážně ještě studenti) začali silně vnímat nové trendy tanečního umění, které v poválečných letech postupně ovlivňovaly celý západní taneční svět. Nové taneční techniky, výrazové prostředky, inscenační postupy, spolupráce s hudebníky a dalšími žánry … to vše provokovalo nastupující generaci „zlatých“ šedesátých let.

Vývoj byl zřejmě značně živelný a intuitivní – o prvním desetiletí „Skupiny moderního tance Vysokoškolského uměleckého souboru“ nemáme prakticky žádné hmatatelné památky. Víme jen, že kolem mladého choreografa Františka Pokorného se shromáždila skupina osvícených a nadšených tanečníků – částečně bývalí členové folklorní taneční skupiny VUSu a studenti pražské konzervatoře – a první centrum současného tance u nás bylo na světě. Jeho aktivita a vliv musely být zřejmě velmi intenzivní – vzpomínal na to v prosinci 2000 Jiří Kylián ve svém projevu při udělení čestného doktorátu AMU. O to více nás mrzí krádež kompletního archivu skupiny začátkem 70. let!

Další desetiletí je již čitelnější: krátký rozbřesk roku 1968 využili Ivanka Kubicová a Jan Hartmann k výzvědné cestě na Západ. Naštěstí šli rovnou ke „kováři“ – do London Contemporary Dance School, která byla dlouhá léta vlajkovou lodí evropské moderny. Robin Howard zde shromáždil špičkové Američany a dal mnoha mladým nadšencům z celé Evropy osudovou šanci. Oba Češi se po letech skutečně vrátili zpět do Prahy a od roku 1972 společně s Jiřím Rebcem budují novou tvář skupiny. Výraznou morální injekcí je spolupráce s Pavlem Šmokem a právě vznikajícím Pražským komorním baletem (1976). Dalším, tentokrát domácím, počinem bylo v roce 1977 přijetí VUSu pod křídla Univerzity Karlovy. Změnu zprostředkuje smíšený pěvecký sbor, ale paradoxně právě skupina moderního tance z toho později vytěží výjimečnou společenskou, odbornou a morální záštitu. Ani zde nemáme mnoho archivních památek, ale zato již řadu přímých pamětníků a současných spolupracovníků. Přesto cítíme, že podrobně zmapovat první polovinu historie centra bude znamenat náročný, ale velmi zajímavý a užitečný „archeologický“ výzkum.

Od 4. září 1980 řídí centrum jeho současné vedení Vlasta Schneiderová a Antonín Schneider. Zásadní umělecký a metodický vliv Kubicové a Hartmanna pokračuje, do tvůrčího týmu přicházejí Marcela Benoniová, Helena Ackermanová a postupně řada zahraničních umělců a pedagogů – dodnes jsme zaznamenali 196 choreografií od 62 tvůrců, z toho 23 zahraničních). Činnost centra se začíná profilovat do dvou linií – umělecké a vzdělávací. Do intenzivní výuky moderny a jazzu razantně přistupuje klasika a z několika přípravek různých věkových a výkonnostních úrovní vzniká v roce 1984 skutečné „učiliště“, které se i se souborem definitivně stěhuje do univerzitního areálu na Větrník. Změna názvu na „Taneční centrum UK“ již jen potvrzuje dlouhodobé cíle po vzoru známých zahraničních vzorů: škola – soubor – agentura. Učiliště má postupně v 8 třídách až 170 studentů, soubor disponuje již asi 6 hodinovým kmenovým repertoárem, zavádí dvoufázový trénink (klasika +moderna/jazz) a pracovní rozvrh narůstá na 30 hod. týdně. Absolvuje kolem 80 uměleckých akcí ročně, včetně pravidelných představení v Praze, zahraniční zájezdy od Taškentu po New York, festivaly, choreografické soutěže, natáčení… Od roku 1983 se Howardovo londýnské taneční centrum stává pro české tanečníky znovu pravidelným pramenem poznání a nové inspirace. Významnou aktivitou – také z ekonomického hlediska – je spolupráce na desítkách televizních a filmových projektů (nejznámější je asi Balada pro banditu, Dva na koni, jeden na oslu atd.).

Centrum se stále více zaměřuje na import zahraničních pedagogů, tvůrců a komorních těles (přes 120 jmen) a na popularizaci současného tance v celém českém kulturním spektru. Tyto aktivity přerůstají do periodických akcí: Mezinárodní týden tance (od 1987) a Letní taneční škola (od 1988). Je to ovšem stále naprostý underground: nikdo není za nic placen, všechny vydělané peníze jdou do společné kasy, výjimečnou oporou je pevná morální záštita a symbolická finanční podpora Univerzity Karlovy. Všude je cítit nesmyslný odpor oficiální socialistické kultury: profesionální i amatérské. Zlověstné dusno kolem centra a nechuť ke spolupráci i konfrontaci se koncem 80. let přece jen rozptylují, první modernisté učí na státní konzervatoři, první „absolventi“ centra studují na HAMU. Osvícení profesionálové známých jmen pravidelně hostují ve společných představeních a učí klasiku v centru. Poslední vagón evropského tanečního vlaku je na dohled … ale vyčerpání, nervozita a beznaděj z celkového společenského marasmu narůstají – ze souboru se neodchází, ale odpadává, emigruje … vyskakuje za jízdy.

Byl nejvyšší čas na rok 1989. Centrum již mělo značný náskok a mnohaletou zkušenost ve spolupráci s nově „objevovaným“ Západem a nezištně ji rozdává každému, kdo projeví vážný zájem. Většina formálních překážek odpadá a veškerou energii je možné směřovat do zkušeben a na jeviště. Tradiční aktivity se vlastně jen znásobují a zkvalitňují. Za podpory Ministerstva kultury byl přijat první placený zaměstnanec (leden 1991), Univerzita Karlova zapojila centrum jako samostatné pracoviště přímo do svého statutu (květen 1991) a učiliště bylo transformováno na osmiletou taneční konzervatoř (září 1994) – první reálnou alternativu státních konzervatoří. Proto se tuhý boj o její „zařazení do sítě škol“ stal důležitou odbornou i morální zkouškou pro celou taneční obec. Koncepce byla odlišná od státního modelu v několika choulostivých bodech: eklektická výuka klasiky, moderny a jazzu, důsledně provázaná s choreografickou tvorbou a také zřetelný důraz na skutečně kvalitní všeobecné vzdělání, jsou ještě na konci 90. let pro některé taneční experty nesplnitelným, nebo dokonce zbytečným požadavkem. Po dlouholetých absurdních tahanicích s Ministerstvem školství centrum konečně vítězí (srpen 1997) za výrazné podpory mnoha osobností tanečního žánru – to má již v prvních třech ročnících 52 studentů denního studia.

K zimnímu festivalu a letním kurzům se přidal ještě Letní taneční workshop (od roku 1994), který pravidelně představuje vybrané studenty českých konzervatoří v dílech zahraničních tvůrců. Centrum udržuje také tradici metodických a motivačních akcí: z nepravidelných seminářů vzniká tříleté „další vzdělávání pedagogů“ – dálkové studium akreditované ministerstvem školství (září 1995), pravidelně jsou pořádány vzdělávací programy pro školy „Jak se dělá tanečník“. Školní soubor, který již plně nahrazuje původní „skupinu moderního tance“, vystupuje po celé ČR i v zahraničí, je hlavním účastníkem Vánoční taneční přehlídky (od 1997) a zatím „neabsolventských“ červnových představení (první absolventi denního studia opustí centrum v roce 2002). Nový vysokoškolský zákon si v roce 1996 vynutil právní rozchod s Univerzitou Karlovou – areál na Větrníku a přímé pracovní vztahy ovšem zůstávají. Konečná právní forma a název vznikají v roce 1997, kdy bylo „Taneční centrum Praha“ registrováno jako „obecně prospěšná společnost“.

Současná podoba centra: 43 pedagogů, 128 studentů osmiletého denního studia, 65 studentů tříletého dálkového studia, „Nadace TCP“ jako ekonomická záštita a občanské sdružení studentů „Mezinárodní centrum tance“ jako školní – výcviková – agentura, zajišťující produkci a propagaci vybraných akcí. Zatím poslední významnou aktivitou centra byla záchrana Pražského komorního baletu v letech 1999 – 2001 a jeho postupná revitalizace.

Bohatá a rušná historie centra se do značné míry přímo prolíná s vývojem českého tance. Proto cítíme za pojem „současný tanec“ zvláštní zodpovědnost. Na prahu postmoderny bychom měli začít užívat skutečně VŠECH inspiračních zdrojů tanečního umění, ale také je skutečně ovládat! Musíme výrazně rozšířit klasické „taneční řemeslo“ o vše, co přineslo 20. století – moderní techniky, jazz, mimoevropské taneční kultury, moderní pantomimu a herectví, akrobacii , syntetické užití filmové, televizní a digitální techniky atd. A to jsou jen technické předpoklady vzniku současného uměleckého díla: ještě musí nastoupit diderotovsky chladná rozumová kalkulace, nepředstíraný intelekt, hluboký citový záběr a upřímně humanistický přístup tvůrců – pak teprve spolu s našimi osvícenými diváky vstoupíme do tanečního umění 21. století.

Chronologický vývoj „VUS – UNIVERZITA KARLOVA – TCP“

Budování centra 1948 – 2005

9/1948založení Vysokoškolského uměleckého souboru (VUS) – folklorní taneční skupiny


1/1961změna umělecké koncepce na „Skupinu moderního tance VUS“ – zakladatel,
umělecký vedoucí a choreograf František Pokorný

9/1969Aleš Koudelka – umělecký vedoucí

9/1971Jiří Rebec – umělecký vedoucí


9/1972zahájení spolupráce s Janem Hartmannem – umělecké vedení a zavedení nové koncepce
výuky moderního tance a jazzu

9/1973zahájení spolupráce s Ivankou Kubicovou – začátek nového uměleckého a metodického
vedení „Kubicová – Hartmann“ – absolventi London Contemporary Dance Trust

5/1974spolupráce s LCDT – Tamara Mc Lorg

2/1976zahájení spolupráce s Pavlem Šmokem a Pražským komorním baletem


3/1977změna zřizovatele VUS z „odborové organizace pracovníků ve školství při MŠ“ na
Univerzitu Karlovu – „Skupina moderního tance VUS UK“

9/1980nové vedení centra – Vlasta Schneiderová (škola) a Antonín Schneider (soubor)
změna koncepce – budování „tanečního centra“

10/1981zahájení spolupráce s Nyon Institut – choreografický konkurs (Švýcarsko)

10/1982zahájení spolupráce s LCDT – Kent University (V.Britanie)

5/1983zahájení spolupráce se St. Barbara University (USA)

6/1984stavební úpravy ve „spartakiádní jídelně“ menzy Větrník v areálu UK – 1. etapa

9/1984reorganizace VUS UK – oficiální ustavení „Tanečního centra Univerzity Karlovy“

9/1984reorganizace přípravných oddělení centra na nezávislou „taneční školu“, nezařazenou
v síti škol a bez dotace státu, zahájení spolupráce s PeF UK a FTVS UK

10/1984zahájení spolupráce s Caserta Danse Inst. (Francie)

3/1985zahájení spolupráce s Columbia University (USA),

9/1985trvalé přidělení prostor v menze Větrník – 1. studie na konečnou rekonstrukci

3/1986zahájení spolupráce s Brooklyn College (USA),

4/1987založení festivalu „Mezinárodní týden tance“ ( MTT ) – záštita rektora UK

8/1987zahájení spolupráce s Temple University a Alvin Ailey Dance Center (USA)

8/1988založení „Letní taneční školy“


2/1990zahájení spolupráce s Baletem ND v Praze – pětiletá dramaturgická koncepce

3/1990zahájení spolupráce s Nederlands Dans Theater – turné NDT 2 do ČSFR

4/1990záštita ministra školství nad MTT 90 – první přímá dotace na festival

1/1991záštita ministra kultury nad MTT 91 – přidělení kanceláře a prvních dvou produkčních
míst v Českém uměleckém studiu

11/1991přidělení 1,5 pracovního místa v rámci Rektorátu UK (ředitel + tajemník)

1/1992zahájení spolupráce s Limón Institut (USA) – turné a semináře v Praze

1/1992schválení statutu UK + dodatek o TC UK – účelové zařízení UK s právní subjektivitou

2/1992přidělení kanceláře a učebny v UK – Opletalově 26, tělocvična dle rozvrhu KTV

2/1992schválení organizačního řádu TC UK rektorem a Akademickým senátem UK

3/1992projekt rekonstrukce zkušeben Větrník, půjčka Akademického senátu UK

8-12/1992rekonstrukce východní části menzy na Větrníku na sídlo TCP – II. etapa

9/1993zahájení integrovaného studia tance s Gymnáziem Evropská – Praha 6

1/1994reorganizace – zrušení ČUS – ukončení činnosti produkční kanceláře TC UK

6/1994jmenování „správní rady TC UK“ rektorem UK a zahájení její činnosti, profesor Pavel
Šmok – první předseda správní rady

7/1994zahájení Letních festivalů a workshopů „Valtice 94“ – s World Monument Fund


9/1994zahájení integrovaného studia tance se Základní školou Petřiny – jih, Praha 6

1/1995„Prix Volinine Prague“ – choreografická soutěž, seminář UNESCO

2/1995rozšíření taneční výuky – specializace pro VŠ/katedry TV

8/1995zahájení spolupráce s Aberdeen Youth Festival – zájezd TC UK

8/1995založení Nadace TCP, nadační pomoc všem akcím a studentům centra

9/1995zahájení dálkového studia taneční pedagogiky – šestisemestrální „další vzdělávání
pedagogů“ – příprava ke studiu VOŠ a VŠ

11/1995založení Mezinárodního centra tance – občanského sdružení studentů – školní
agentury – pomoc produkci, marketingu a propagaci nadstandardních ch akcí TCP

12/1995transformace TC UK z „účelového zařízení UK“ na nového zřizovateleTCP –
Nadaci TCP

2/1996premiéra výchovného představení pro školy „Jak se dělá tanečník“

12/1996„pokusné ověřování“ činnosti konzervatoře TCP v rámci pokynu MŠMT

2/1997založení „Tanečního centra Praha, obecně prospěšné společnosti“

8/1997zařazení TCP – konzervatoře o.p.s. do sítě škol s 1. – 4. ročníkem (pracuje od 9/1994)

8/2000založení festivalu „Dance Open-air Lichtenštejn“ (+ PKB – do roku 2001)

10/1999 – 3/2001 dramaturgická, produkční a ekonomická pomoc TCP !Pražskému komornímu
baletu“

8/2000změna „undergroundového“ Tanečního divadla Praha“ na školní soubor konzervatoře
TCP: „Balet Praha Junior“ (6. – 8. ročník)

6/2002první maturanti a absolventi denního studia konzervatoře TCP

8/2002zahájení spolupráce s International Visegrád Fund – Letní taneční workshop
s reprezentanty středoevropských konzervatoří

5/2003první komplexní hodnocení České školní inspekce (vynikající výsledky = 90% dotace)

9/2003zahájení denního studia konzervatoře s diferencovaným plánem + taneční pedagogika

1/2004založení školního souboru „Baby Balet Praha“ (2. – 4. ročník)

9/2004spolupráce v rámci „European Dance Academy“ – spolupráce se 7 prestižními
evropskými akademiemi (Barcelona, Budapest, Londýn, Paříž, Rotterdam, Řím a Praha)

3/2005zahájení spolupráce s Pražskou komorní filharmonií (Rudolfinum)

6/2005ukončení činnosti v Menze Větrník + ukončení spolupráce s Univerzitou Karlovou

9/2005zahájení činnosti ve školním areálu Žvahov (Praha 5)

11/2007zahájení spolupráce s FOK (Smetanova síň Obecního domu)

6/2008zahájení spolupráce s TV festivalem a soutěží „Zlatá Praha“

6/2009obnovení festivalu „Dance Open-air Lichtenštejn“ – spolupráce s HAMU

5/2010založení dětské taneční přehlídky „Taneční učitelé roku“ (Městská knihovna Praha)

Aktualizace dne 31.12. 2010

Antonín Schneider